Dluhopis

Dluhopis je druh cenného papíru, který vyjadřuje závazek emitenta (vydavatele) vůči věřiteli. Udává tedy právo požadovat splacení dlužné částky a rovněž vyplácení výnosů k předem stanovenému datu splatnosti.

Tento druh cenného papíru vydávají státy, firmy nebo i samosprávné celky.

Na rozdíl od akcií zajišťuje tento cenný papír jistý finanční výnos jejich majiteli. Zakoupení dluhopisu představuje pro jejich vydavatele půjčku, který se zavazuje k tomu, aby pravidelně platil úroky až do konce splatného období.

Dluhopis může mít různou formu – na jméno nebo na doručitele. Pokud se jedná o dluhopisy na jméno, je možné jich přepsat na jinou osobu. V případě dluhopisů na doručitele může veškerá práva vykonávat pouze osoba, která jich vlastní.

U tohoto cenného papíru se mění i úrok, který s ní souvisí. Může být pevný, nulový, proměnlivý nebo i indexovaný – jeho úrok závisí od vývoje indexů mezd, zlata nebo cen.

Likvidita

Likvidita je finanční pojem, který má komplikovaný podtext. Lze ji definovat jako něco, co je rychle proměnitelné na peníze nebo jakýkoliv jiný druh majetku.

Tato finanční oblast však není zcela jednosměrná a lze ji vyjádřit různými způsoby:

  1. Likviditu můžeme taktéž chápat i jako vlastnost majetku. Takový majetek můžeme prodat obzvláště rychle, a to bez poklesu své tržní ceny.
  2.  Rovněž tak je synonymem pro peněžní prostředky disponibilního charakteru.
  3. Z hlediska makroekonomie se často používá v oblasti burz nebo různých obchodů mezi centrální bankou a jinými bankami, kdy centrální banka vykupuje (za určitých stanovených podmínek) přebytek likvidity bank.
  4. Likviditu lze definovat i jako míru schopnosti podniku, který se snaží přeměnit svůj majetek (aktiva) na peněžní prostředky a nimi krýt své splatné závazky – nejlépe v minimálních nákladech.

Likvidita je ukazovatelem toho, jak rychle lze proměnit nahromaděné investice na hotové peníze.

Inflace

Pojem „Inflace“ by se dal zjednodušeně definovat jako nárůst cenové hladiny zboží v ekonomice. Jedná se o oslabení kupní síly (v praxi – reální hodnoty měny) vůči službám a veškerému zboží.

Jakoukoliv změnu cenové hladiny udává míra inflace a vypočítat ji můžete jako poměr cenového indexu. Ten zahrnuje jak začátek, tak i konec období.

Mezi nejpoužívanější indexy patří:

  • Index cen výrobců – je specifický pro odvětví, jakými jsou například stavební práce, zemědělské výrobky a jiné.
  • Deflátor HDP – jeden z nejúplnějších, zaměřuje se na změnu všech statků v ekonomice.
  • Index spotřebitelských cen – udává průměrnou cenovou hladinu spotřebovanou průměrnou domácností.

Vyšší míra inflace má za příčinu nadměrný nárůst peněžních zásob. A až příliš vysoká míra může mít za následek nedostatek zboží na trhu. Nízká inflace naopak snižuje závažnost hospodářské recese. Její pokles je označovaný pojmem dezinflace.

Ručení

Společně s finanční zárukou, zajišťovacím převodem práva a dohodou o srážkách ze mzdy, se považuje ručení za typ zajištění určitého závazku.

Každý závazek podléhá určitým rizikům a z toho důvodu je ručení jednou z možností, jak co nejvíce efektivně zamezit vzniku možných rizik, které jsou spojené s uzavřením závazkového vztahu. Obecně platí, že ručitel je povinný uspokojit pohledávku vůči věřiteli, kterou měl jako závazek dlužník – jednoduše řečeno pouze v případě, že tak dlužník neučiní. Ručitel se tedy vždy ocitne v podobné situaci jako dlužník, protože je povinný splatit dluh za dlužníka. Dle občanského zákoníku vyžaduje ručitelské prohlášení písemnou formu.

Samotné ručení vždy podléhá občanskému zákoníku. Nejčastěji se využívá ve spojitosti se splácením úvěrů, ale i půjček, u kterých věřitel zajištění jednoduše vyžaduje.

V případě hypoték bez registru je jedinou podmínkou k jejich získání ručení nemovitosti.