Společně s finanční zárukou, zajišťovacím převodem práva a dohodou o srážkách ze mzdy, se považuje ručení za typ zajištění určitého závazku.
Každý závazek podléhá určitým rizikům a z toho důvodu je ručení jednou z možností, jak co nejvíce efektivně zamezit vzniku možných rizik, které jsou spojené s uzavřením závazkového vztahu. Obecně platí, že ručitel je povinný uspokojit pohledávku vůči věřiteli, kterou měl jako závazek dlužník – jednoduše řečeno pouze v případě, že tak dlužník neučiní. Ručitel se tedy vždy ocitne v podobné situaci jako dlužník, protože je povinný splatit dluh za dlužníka. Dle občanského zákoníku vyžaduje ručitelské prohlášení písemnou formu.
Samotné ručení vždy podléhá občanskému zákoníku. Nejčastěji se využívá ve spojitosti se splácením úvěrů, ale i půjček, u kterých věřitel zajištění jednoduše vyžaduje.
V případě hypoték bez registru je jedinou podmínkou k jejich získání ručení nemovitosti.